„Jsem rád, že se nám konečně podařilo v této věci udělat velký krok vpřed. Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, kde dětský ombudsman chybí. V Evropské unii dětského ombudsmana nemají kromě nás jen Německo, Rakousko a Portugalsko. Právní ochranu dětí je přitom třeba posílit, v praxi stále nastávají situace, kdy v některých případech zastání práv dětí vázne,” říká ministr pro legislativu Michal Šalomoun a dodává: „Napravujeme tak nedostatky, které vůči dětem a respektu i dodržování jejich práv jako ČR máme. Navazujeme tím také na dobrou praxi v zemích kolem nás, kde už dětský ombudsman funguje dávno. Rád bych ocenil věcnost a otevřený přístup členů pracovní skupiny v debatě během tvorby textu novely. Díky tomu jsme prodiskutovali důležité otázky týkající se pravomocí a kompetencí budoucího ochránce práv dětí, jak by měl být vybírán nebo kdo by se jím mohl stát. Všechny tyto otázky jsme pak rovněž důkladně projednali během vypořádání připomínek a na Legislativní radě vlády, která se novelou zabývala na konci února.“
Novela zákona o veřejném ochránci práv stanovuje postavení a nezávislost budoucího dětského ombudsmana a také rozsah jeho pravomocí. V praxi by tedy fungovali dva samostatně působící ombudsmani – stávající veřejný ochránce práv, a nově i ten dětský. Vhodným kandidátem na dětského ochránce práv by pak, dle návrhu novely, mohl být člověk starší 35 let s právnickým vzděláním, který se v průběhu předchozích 10 let nejméně 5 let věnoval ochraně či prosazování práv dětí. Novela umožňuje, aby se o funkci ucházeli také soudci či soudkyně, zejména pak ti, kteří projednávají opatrovnické spory.
Novela zákona přináší dětskému ochránci práv zcela novou kompetenci, která by mu ve striktně vymezených případech umožňovala vstupovat v pozici vedlejšího účastníka do některých řízení týkajících se ochrany práv dětí.
„Tuto věc vnímám jako novátorskou a velice potřebnou. Vzpomeňme třeba na případ 11měsíčního chlapce, kterého po porodu opustila matka. Řadu měsíců si jej pak mezi sebou předávaly nemocnice různě po České republice a OSPOD byl dlouhodobě nečinný. A přitom chlapec mohl dávno najít domov v pěstounské rodině. Takových případů je odhadem několik desítek za rok a to jsou přesně ty, kterým chceme naší novelou předejít,“ upřesňuje ministr Šalomoun.
Mezi další pravomoci dětského ombudsmana by měla patřit vzdělávací - osvětová činnost o právech dítěte a kontrola dodržování práv dětí.
„O zavedení postu dětského ombudsmana jsme u nás usilovali desítky let. Práva dětí totiž není snadné hájit. Leckdy patří mezi ty nejslabší skupiny obyvatel – ocitnou se v komplikované rodinné situaci, nikoho nemají, nebo o péči o ně probíhá spor. Tyto děti pak potřebují pomoc a zastání a stát dnes jejich práva mnohdy dostatečně neprosazuje. Tento zákon pomůže, aby měly i tyto děti šanci na šťastnější dětství a aby pro ně byl následně jednodušší vstup do dospělosti. Bez zbytečných dalších traumat. Ostatně to, jak je společnost vyspělá, se pozná právě podle toho, jak zvládá pečovat o ty nejslabší,“ říká místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová, která se pracovních skupin a debat o novele účastnila.
Ke zřízení institutu dětského ochránce práv dlouhodobě vyzývá Výbor pro práva dětí OSN na základě Úmluvy o právech dítěte, která u nás platí od roku 1991. Doposud však bez výsledku. Proto si ministr pro legislativu Michal Šalomoun vzal dotažení této věci na starost a svolal k přípravě novely pracovní skupinu. Jednání se účastnily současná i bývalá zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a Helena Válková, dále předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová. Z dalších zástupců to byli náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Zuzana Freitas Lopesová, náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák, poslankyně Marie Jílková, Eva Decroix, Pavla Pivoňka Vaňková, senátorka Adéla Šípová, veřejný ochránce práv Stanislav Křeček a jeho zástupce Vít Alexander Schorm.