Čtrnáct nominací za Piráty podali předseda poslaneckého klubu Jakub Michálek, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová a poslankyně za Piráty Klára Kocmanová. Poslanecká sněmovna schválila jedenáct z nich, tři nominanty neschválila – Barboru Antonovou, Miroslava Krejčího a Elišku Wagnerovou.
„Mám velkou radost, že všechny osobnosti, které jsem na ocenění navrhla, kolegové ve Sněmovně schválili. Jde o inspirativní lidí, kteří se zasloužili o mnohé a vyznamenání si zaslouží. Iva Holmerová se celý svůj život věnuje stárnutí a osvětě v oblasti dlouhodobé péče a nezištně pomáhá všem, kteří se této oblasti věnují. A stáří se týká každého z nás. A třeba Terezie Hradilková má za sebou obří kus práce ve snaze o zlepšení života lidí s postižením a rodin o ně pečujících, což je taky ohromně důležité. A podobně bych mohla jmenovat dál,” řekla k dnešnímu hlasování poslanců místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová. „Těší mě, že jsme se na většině našich nominantů napříč Sněmovnou shodli. A věřím, že i samotné udílení vyznamenání panem prezidentem se na podzim ponese v důstojném a slavnostním duchu, podobně jako loni,” dodala.
Kromě čtrnácti osobností, které Piráti přímo podpořili, si navíc poslankyně Klára Kocmanová tzv. „osvojila“ i návrhy poslanců dalších stran, s jejichž nominací souzní. Udělení státních vyznamenání by si tak dle Kláry Kocmanové zasloužily také environmentalistka a zakladatelka ekologického poradenství Yvonna Gaillyová, ekologická ekonomka a environmentalistka Naděžda Vlašín Johanisová a forenzní psycholožka a soudní znalkyně Ludmila Čírtková. Dále se postavila za ocenění Marie Vavroňové, ředitelky a spoluzakladatelky neziskové organizace ROSA, která se zabývá pomocí pro ženy a oběti domácího násilí, a za Elenu Gorolovou, bojovnici za práva nuceně sterilizovaných žen. In memoriam by pak mohla získat vyznamenání i fyzioterapeutka Ludmila Mojžíšová, jejíž ocenění Kocmanová také podpořila.
Podrobnosti o nominacích Pirátů:
Eliška Wagnerová, navržena Jakubem Michálkem na medaili Za zásluhy – neschváleno Sněmovnou
Eliška Wagnerová je ústavní soudkyně a propagátorka lidských práv. Kromě právnického vzdělání získaného na PF UK v Praze získala vědecko-akademický titul Ph.D. v oboru politologie na FF MU v Brně, byla pedagogicky činná v oboru srovnávací ústavní právo na PF UP v Olomouci a na FSS MU v Brně. Byla vedoucí autorských kolektivů dvou komentářů – Zákon o Ústavním soudu a Listina základních práv a svobod a členkou několika vědeckých rad a náhradní členkou Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (tzv. Benátská komise).
Původní profesí je advokátka, po návratu z exilu začínala jako asistentka soudce Ústavního soudu. Od roku 1996 byla soudkyní Nejvyššího soudu a v roce 1998 se stala předsedkyní tohoto soudu. Dne 20. března 2002 byla prezidentem Václavem Havlem jmenována soudkyní a současně místopředsedkyní Ústavního soudu. V roce 2009 získala stříbrnou medaili Antonína Randy. V roce 2012 byla zvolená do Senátu Parlamentu ČR, kde po celou dobu působila jako předsedkyně Komise pro Ústavu a parlamentní procedury. V roce 2013 získala ocenění Právník roku 2012 v oboru občanská a lidská práva a právo ústavní.
Josef Průša, navržen Jakubem Michálkem na medaili Za zásluhy – schváleno Sněmovnou
Josef Průša je českým vývojářem 3D tiskáren. V 19 letech začal navrhovat 3D tiskárny, v roce 2012 založil firmu Prusa Research - s podnikáním začal ve sklepě na pražském Smíchově. Dnes jeho společnost Prusa Research patří mezi největší výrobce 3D tiskáren na světě a své produkty dodává firmám a institucím jako SpaceX Elona Muska, NASA nebo třeba prestižní univerzitě MIT. K úspěchu svou firmu dovedl bez investorů, naopak sám investuje do nadějných startupů. V roce 2018 byl Josef Průša zařazen časopisem Frobes do globálního žebříčku 30 pod 30.
Josef Průša se rovněž významně angažuje v komunitní a vzdělávací činnosti, a to nejenom poskytováním 3D tiskáren školám za zvýhodněných podmínek, ale i aktivní účastí na vzdělávacích projektech a iniciativách, které mají za cíl podporovat technické vzdělávání a rozvoj digitální gramotnosti. Jeho snaha o zpřístupnění technologie široké veřejnosti a podpora inovativního myšlení u mladé generace významně přispívá k posílení technologického a vědeckého potenciálu České republiky.
Kromě svých profesionálních úspěchů a podnikatelského ducha, Josef Průša vyniká svým lidským přístupem, což se projevilo zejména během globální pandemie COVID-19, kdy jeho firma rychle reagovala na krizi nedostatkem ochranných pomůcek a zorganizovala masovou výrobu ochranných štítů pro zdravotníky, které byly poskytovány zdarma nebo za nákladovou cenu.
Leopold Pospíšil (in memoriam), navržen Jakubem Michálkem na medaili Za zásluhy – schváleno Sněmovnou
Leopold Pospíšil je antropolog českého původu patřící mezi nejvýznamnější světové antropology práva, již byl na seznamu schváleném minulou Poslaneckou sněmovnou. Po druhé světové válce, kdy se zapojil do činnosti odbojové organizace, začal studovat práva v Praze a stal se aktivním členem sociální demokracie. V únoru 1948 se zúčastnil pochodu studentů na podporu prezidenta Beneše. Před hrozícím zatčením spolu s manželkou emigroval v březnu 1948 do Německa.
Od roku 1949 žil v USA, vystudoval sociologii, filozofii a antropologii, kterou do roku 1993 přednášel na Yaleově univerzitě. Dlouhodobě se zabýval kulturami Eskymáků, indiánů a tyrolských sedláků. Patřil k průkopníkům antropologie práva, tedy společenské vědy zkoumající vznik, vývoj a fungování práva v různých kulturách. V roce 2016 dostal Pospíšil české vědecké ocenění Neuron za přínos světové vědě. V roce 2018 obdržel stříbrnou medaili předsedy českého Senátu.
Miroslav Krejčí, navržen Jakubem Michálkem na medaili Za zásluhy – neschváleno Sněmovnou
Významný přínos Miroslava Krejčího k reformě a modernizaci českého vzdělávacího systému, zejména v oblasti středoškolského a maturitního testování, si zaslouží veřejné uznání a ocenění. Pod vedením pana Krejčího došlo k zásadním změnám ve způsobu hodnocení a testování žáků na středních školách, což mělo za následek zvýšení transparentnosti, objektivity a srovnatelnosti výsledků maturitních zkoušek. Jeho snaha o zavedení elektronického testování a využití moderních technologií ve vzdělávání přispěla k efektivnějšímu hodnocení schopností a znalostí studentů.
Pan Krejčí také hrál klíčovou roli v procesu zavádění národních srovnávacích zkoušek, které umožňují lepší orientaci ve výkonnosti škol a studentů na celostátní úrovni. Jeho přístup k inovaci ve vzdělávání a neustálé snaze o zlepšení kvality vzdělávacích nástrojů a metod má značný dopad na zvyšování standardů vzdělávání v České republice.
Vedle svého přímého přínosu ke vzdělávání se pan Krejčí aktivně podílí na různých vzdělávacích projektech a iniciativách, které mají za cíl podporovat rovné příležitosti ve vzdělávání a připravit mladé lidi na výzvy současného světa.
Simona Kijonková, navržena Jakubem Michálkem na medaili Za zásluhy – schváleno Poslaneckou sněmovnou
Simona Kijonková je známou podnikatelkou a vizionářkou. Je považována za první dámu e-commerce v České republice. Vystudovala management na VŠE a finance na UJEP. V roce 2010 založila společnost Zásilkovna a z ní během dvanácti let existence vybudovala mezinárodní logistickou firmu s obratem přes 6 miliard korun.
Od roku 2015 se také aktivně zabývá investicemi do start-upů, jako např. Robeeto.com a SizeID.com. Size ID je technologický projekt řešící logistiku při nakupování oblečení online a Robeeto je P2P komunitní platforma zprostředkující služby online.
V březnu 2022 spustila Simona Kijonková oficiálně svůj nadační fond. Ten podporuje znevýhodněné děti, samoživitele a technologie, které lidem usnadňují život.
Za své obchodní a inovační aktivity získala celou řadu ocenění. Získala titul EY Podnikatelka roku 2017 hlavního města Prahy. V roce 2022 zvítězila v žebříčku TOP Podnikatel roku 2021 vydavatelství Economia. Již několik let se objevuje na předních místech žebříčku nejvlivnějších žen časopisu Forbes, který ji v roce 2016 poprvé a v červnu 2019 podruhé umístil na první příčce.
Václav Smil, navržen Jakubem Michálkem na medaili Za zásluhy – schváleno Poslaneckou sněmovnou
Václav Smil je celosvětově uznávaný vědec s rozhledem napříč obory a propagátor vědy žijící v Kanadě. V roce 1965 získal doktorát z přírodních věd na katedře ekonomické geografie na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1969 z Československa emigroval, nejprve do Spojených států. Studoval na Pensylvánské státní univerzitě ve Filadelfii, kde v roce 1972 získal titul Ph.D. Vystudoval přírodní vědy, ale není specialistou v žádném konkrétním oboru. Věnuje se interdisciplinárnímu výzkumu v oblastech energetiky, životního prostředí, vývoje obyvatelstva, produkce potravin a technických inovací.
Do roku 2011 působil jako vysokoškolský profesor na Fakultě životního prostředí a geografie University of Manitoba ve Winnipegu, kde vyučoval předměty zabývající se energií, atmosférickou změnou, hospodářským a technologickým vývojem v Číně, populačním a ekonomickým vývojem ve světě.
Napsal zhruba čtyři desítky knih, řadu z nich o energetice a životním prostředí. Je členem Královské vědecké společnosti a obdržel také cenu Americké asociace pro vědecký pokrok za popularizaci vědy a techniky.
Časopis Foreign Policy jej v roce 2010 zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí světa. Druhý nejbohatší muž světa, zakladatel Microsoftu Bill Gates, ho označuje za jednoho z nejinspirativnějších a nejzajímavějších intelektuálů současnosti. Smil je také držitelem druhého nejvyššího kanadského vyznamenání Order of Canada.
Vladimír Chvátil, navržen Jakubem Michálkem na medaili Za zásluhy – schváleno Poslaneckou sněmovnou
Vladimír Chvátil je významný představitel české herní designové scény. Jeho dlouholetá práce a významné úspěchy v oblasti designu stolních her přinesly České republice mezinárodní uznání a významně přispěly k rozvoji kulturního dědictví naší země.
Pan Chvátil je autorem řady stolních her, které nejen že získaly mezinárodní ocenění a uznání, ale také se staly mostem pro propagaci české kultury a inovativnosti po celém světě. Jeho hry, jako „Galaxy Trucker“, „Dungeon Lords“ a „Through the Ages: Nový příběh civilizace“, jsou známé svou originalitou, hloubkou strategie a výjimečným přístupem k hernímu designu. Tyto atributy nejenže zajistily jejich popularitu mezi širokým spektrem hráčů, ale také podnítily zájem o českou tvorbu v oblasti stolních her. Jeho nejslavnější hra Krycí jména potom už deset let patří mezi nejoblíbenější deskové hry na celém světě.
Pan Chvátil se rovněž věnuje rozvoji herní komunity v České republice, kde působí jako mentor pro mladé herní designéry a aktivně se zapojuje do vzdělávacích projektů zaměřených na design a teorii her. Jeho práce tak přispívá nejen k uznání České republiky jako země s bohatou herní kulturou, ale také k rozvoji nových talentů v této dynamicky se rozvíjející oblasti.
Jiří Navrátil (in memoriam), navržen Jakubem Michálkem na Řád Tomáše Garrigua Masaryka – schváleno Poslaneckou sněmovnou
Jiří Navrátil byl jednou z největších postav našeho skautingu. Odchovanec Jaroslava Foglara. Po zákazu skautingu v roce 1940 fungoval Jiřího oddíl v ilegalitě. V roce 1944 zatklo Jiřího Navrátila a jeho spolupracovníky gestapo. Za pomoci morseovky se jim však podařilo domluvit, jak budou vypovídat, a většina z nich díky tomu neskončila v koncentračním táboře. Jiří Navrátil byl například zařazen do pracovních oddílů Organizace Todt. Brzy však uprchl a až do konce války se skrýval.
V květnu 1945 se aktivně zúčastnil Pražského povstání. Po Únorovém puči byl jako činovník Junáka ze studií vyloučen. Na jaře 1949 se zapojil do odbojové skupiny Praha – Žatec. StB však akci odhalila a členy odbojové skupiny pozatýkala. Jiří Navrátil dostal trest 20 let žaláře za velezradu. V lágru, kde byl zakázán tisk a jakékoli psací potřeby, Navrátil zajišťoval spojení s rodinami, sháněl léky, organizoval tajné mše, přednášky, jazykový kurz a dokonce založil „vydavatelství“ v němž vyšlo osmnáct prvních českých samizdatů. Několik let strávil v Jáchymově, kde pracoval v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut jinam. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii.
Jiří Navrátil je nositelem mnoha českých a zahraničních skautských vyznamenání – v roce 2002 mu, jako prvnímu z východní Evropy, udělil Světový výbor WOSM nejvyšší světové skautské vyznamenání Bronzový vlk. Jiří Navrátil je také držitelem Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany ČR za činnost ve 2. a 3. odboji a Čestné Medaile T.G.M. udělované Masarykovým demokratickým hnutím.
Jiří Navrátil už před časem na toto vyznamenání navržen byl – pro jeho navržení byl v roce 2013 například Senát.
Iva Holmerová, navržena Olgou Richterovou na medaili Za zásluhy – schváleno Poslaneckou sněmovnou
Vyznamenání doc. Ivy Holmerové je navrženo za celoživotní úsilí o dobré stárnutí a osvětu v oblasti dlouhodobé péče a nezištnou pomoc všem, kteří se této oblasti věnují. Jako odbornice na sociální gerontologii je autorkou řady odborných publikací a má i velké mezinárodní renomé.
Absolvovala Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze, specializovala se v praktickém lékařství, geriatrii, veřejném zdravotnictví a medicíně dlouhodobé péče. Ph.D. získala v oboru sociální gerontologie. Habilitovala v oboru kulturní a sociální antropologie problematikou péče o seniory a Alzheimerovy choroby.
Působí jako proděkanka pro zahraniční vztahy FHS UK, kde také odborně garantuje doktorský studijní program Studia dlouhověkosti. Přednáší na univerzitě v Kremži a University of the West of Scotland. Vědecky a profesně se věnuje problematice dlouhověkosti, péče o seniory, gerontologie, dlouhodobé péče a problematice demence jak z pohledu zdravotních tak humanitních věd.
V současné době je předsedkyní Alzheimer Europe, členkou výboru INTERDEM, zakladatelkou České alzheimerovské společnosti, jako předchozí předsedkyně čestnou členkou výboru České gerontologické a geriatrické společnosti a zakládající ředitelkou Gerontologického centra v Praze 8.
Je řešitelkou či spoluřešitelkou rozvojových a výzkumných projektů, jak tuzemských tak zahraničních.
Terezie Hradilková, navržena Olgou Richterovou na medaili Za zásluhy – schváleno Poslaneckou sněmovnou
Vyznamenání Mgr. Terezie Hradilkové je navrženo za celoživotní úsilí o důstojný život lidí s postižením a pečujících o ně. Obdržela Cenu Olgy Havlové (za vynikající realizaci projektu, 1997), Cenu Nadace Via (2020), Cenu Příběhů bezpráví (2023). Je držitelkou odznaku za protikomunistický odboj.
Již před rokem 1989 se věnovala dětem s postižením a jejich rodičům jako dobrovolnice. V demokracii se zasadila o založení prvních středisek rané péče – ty se věnují právě rodinám dětí, které se narodily s postižením a jejich rodiče se rozhodli vychovávat je doma. I díky podpoře prostřednictvím rané péče v České republice zásadně klesl počet dětí umisťovaných do ústavních zařízení. Od r. 2006 je i díky její legislativní iniciativě raná péče ukotvená v zákoně o sociálních službách jako preventivní služba a rodinám je poskytována zdarma.
Díky její osvětové činnosti a podpoře dalších odborných regionálních týmů se raná péče rozšířila nejen po celé republice, ale také na všechny druhy rozmanitých postižení dětí. Podílela se zásadním způsobem na velké analýze situace rané péče v ČR (2017) a odborné publikaci Praxe a metody rané péče v ČR (2018). Působila jako konzultantka při zakládání rané péče v zahraničí (Bulharsko, Turecko, Kosovo, Srbsko). V letech 1995 až 2010 působila v mezinárodní radě pro vzdělávání a rehabilitaci osob se zrakovým postižením (ICEVI), pět let v jejím předsednictvu.
Po celorepublikovém rozšíření rané péče se systému podpory rodin dětí s postižením věnovala jako inspektorka kvality sociálních služeb MPSV ČR a současně poznala rozsah a podstatu ústavních služeb pro dospělé lidi s mentálním postižením, žijících v zařízeních izolovaně od společnosti, svých původních rodin, často v pohraničí.
Začala se věnovat systémové změně sociálních služeb, a to co do přesunu jejich těžiště z ústavní péče v kolektivních zařízeních na podporu lidí s postižením v přirozeném prostředí, v bytech, domácnostech. V projektu MPSV Národní centrum podpory transformace (2010-2013) se podílela na zásadních analytických a metodických materiálech o řízení bezpečné transformace.
Působila jako konzultantka a manažerka v projektech transformace sociálních služeb v ČR i v zahraničí.
Jako předsedkyně střešní organizace Jednota pro deinstitucionalizaci se věnuje osvětě a rozvoji komunitních sociálních služeb. Spolupracuje s ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Veřejným ochráncem práv, Výborem OSN pro lidská práva, Evropskou komisí a s evropskými organizacemi na uplatňování lidských práv lidí s postižením a duševním onemocněním a důstojné podmínky pro jejich život ve společnosti. Věnuje se advokacii rovných příležitostí pro lidi s postižením a komunitních služeb založených na sdílené podpoře, vzájemné solidaritě a sociálním začlenění lidí se znevýhodněním a to osobně i profesně, velmi často zcela dobrovolnicky.
Jako členka Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením (od r. 2022) se zasazuje např. za lepší životní podmínky pro děti s postižením, které žijí v ústavní péči, nebo iniciovala analýzy situace pobytových služeb v ČR a analýzy představ rodičů mladých lidí s postižením o budoucnosti jejich dětí a službách, které by jim umožnily rozvoj a maximální možnou samostatnost. Napsala scénář k filmu Až vyletí z hnízda (2023), který uvádí osm příběhů lidí s postižením, žijících s podporou komunitních služeb, a na nich téma přibližuje širší i odborné veřejnosti.
Absolvovala pedagogickou fakultu UK, byla na stážích v USA a mnoha evropských zemích, externě vyučuje deinstitucionalizaci na Filosofické fakultě University Karlovy na Katedře sociální práce. Působí také jako supervizorka a mentorka. Vedle výše uvedených ocenění byla v r. 1997 podpořena stipendiem mezinárodní asociace Ashoka pro sociální inovátory pro iniciativu v rané péči a v roce 2018 znovu pro iniciativu spolupráce ve věci deinstitucionalizace.
Jiřina Uherková (in memoriam), navržena Olgou Richterovou na medaili Za zásluhy – schváleno Poslaneckou sněmovnou
Sbormistryně a pedagožka Jiřina Uherková se jako zakladatelka dětského sboru Severáček v Liberci (1958) zasloužila nejen o vznik tělesa, které je po více než šedesát let své historie ceněno jako mimořádný hudební soubor, ale především se zasloužila velkou měrou o rozvoj sborového zpěvu nejen v Liberci, ale i v celé České republice.
Společně se svým manželem Milanem Uherkem se Jiřina Uherková stala průkopnicí moderní sborové práce s dětmi a svou odbornou prací nejen v Severáčku, ale i jako lektorka seminářů, inspirovala desítky sbormistrů u nás i v zahraničí. Umělecké požadavky a nároky na děti byly vyváženy empatií a láskou k dětem, což z třistačlenného dětského kolektivu Severáčku vytvořilo pevně semknutou sborovou rodinu, která vítězila v tuzemských i zahraničních sborových soutěžích, natáčela pro rozhlas i televizi a spolupracovala s našimi předními orchestry i divadelními scénami. Kromě systematicky budované hlasové výchovy a hudební průpravy je třeba zdůraznit její vliv na estetické cítění dětí i na celkovou výchovu. Jiřina Uherková měla pro své morální hodnoty problémy s komunistickým režimem, které se bohužel podepsaly na jejím zdraví a brzkém skonu.
Jiřina Uherková nastolila výjimečný systém sborové práce s dětmi, který je stále platný i po více než šedesáti letech existence sboru a inspiroval množství sbormistrů u nás i v zahraničí. Severáček vznikl mimo větší kulturní centra, nebyl spjat s profesionálním provozem rozhlasu nebo symfonického orchestru, což svým dílem přispělo tomu, že se stal bezprostředním vzorem pro bezpočet dalších pěveckých sborů na školách a v menších městech, a to jak v repertoáru, tak v celé koncepci a organizaci sboru.
Do sboru docházely děti ve věkovém rozmezí od šesti do osmnácti let, bylo tedy nutné sbor rozčlenit na několik sekcí – přípravných sborů. Přípravná oddělení děti připravovala na vstup do Hlavního sboru. Všechna přípravná oddělení pracovala dvakrát týdně po šedesáti minutách, ve sboru zpívalo na 300 zpěváků.
Jiřina Uherková vedla zcela sama všechna přípravná oddělení. Jejím úkolem tedy bylo náležitě připravit dětské zpěváky ve všech aspektech sborové práce. I díky tomu, že své zkušenosti předávala dalším, se postupy osvědčené v Severáčku staly inspirací napříč mnoha obcemi a sbory.
Barbora Antonová, navržena Klárou Kocmanovou na medaili Za zásluhy – neschváleno Poslaneckou sněmovnou
Barbora Antonová je profesí překladatelka a nakladatelka, má za sebou také akademické působení na Ústavu románských jazyků a literatury Filozofické fakulty MU. Je spjata s městem Brno, kde je občansky a politicky aktivní. Byla první předsedkyní místního politického hnutí Žít Brno a do minulého roku vykonávala funkci krajské zastupitelky.
Hlavním důvodem pro návrh na ocenění Medailí Za zásluhy je působení Barbory Antonové v Ženském vzdělávacím ústavu Brno, z.ú., známém též jako Vesna. Barbora Antonová se v roce 2021 spolu s dalšími ujala málem zaniknuvšího brněnského tradičního spolku Vesna a jakožto ředitelka má podíl na několikaletém úspěšném fungování spolku.
Vesna poskytuje zejména materiální pomoc lidem v nouzi, se zaměřením na rodiny a ženy. První aktivitou byla služba Šatník, tedy zprostředkovávání oblečení a vybavení domácnosti vybraného od lidí těm, kdo to potřebují – především matkám samoživitelkám. Aktivní byla Vesna také v pomoci rodinám zasaženým tornádem na jižní Moravě.
Tyto cenné zkušenosti a infrastrukturu pak dokázali využít po vypuknutí války na Ukrajině, kdy se zaměřili na materiální a humanitární pomoc ukrajinským rodinám, které do Česká přicházely. V souvislosti s ukrajinskými uprchlíky rozšířili také služby o psychologickou pomoc či o propojování místních brněnských rodin s nově příchozími.
Kromě této materiální pomoci je Vesna také plnohodnotným komunitním prostorem s širokou nabídkou programu a vyžití pro všechny věkové kategorie, jako jsou různé kurzy, kroužky, workshopy, výstavy, přednášky a besedy, příměstské tábory.
Vesna provozuje Dětské centrum Vesněnka a Dětskou skupinu Vesněnka. Buduje také spolupráci s dalšími organizacemi, poskytuje prostory k pořádání kulturních, vzdělávacích či společenských akcí, a pomáhá tak vytvářet a posilovat občanské a komunitní prostředí.
V roce 2023 získala Barbora Antonová Cenu Františka Kriegla za obětavou sociální práci a zdravotní pomoc nejpotřebnějším, nejzranitelnějším a sociálně slabým, od matek samoživitelek po ukrajinské uprchlíky, a za bourání předsudků a otupování agrese ve společnosti. Ve stejném roce také obdržela spolu s Vesnou Cenu zmocněnkyně vlády pro lidská práva v kategorii Přímá podpora.
Barbora Antonová je skvělým příkladem aktivní občanky, která obětavě vkládá svou energii, kreativitu a organizační schopnosti do pomoci ostatních a do budování komunity na lokální úrovni. Tyto aktivity jsou zásadní pro posilování občanské společnosti a zaslouží si dle mého ocenění medailí Za zásluhy.
Michal Kolář, navržen Klárou Kocmanovou na medaili Za zásluhy – schváleno Poslaneckou sněmovnou
Michal Kolář je český etoped a psychoterapeut, který se dlouhodobě zabývá problematikou šikany a školního násilí. Za svou kariéru působil v oblasti ústavní a náhradní rodinné péče, vedl pedagogicko-psychologickou poradnu a přednášel studentům sociální pedagogiky a sociální práce mj. na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, s.r.o.
Vytvořil původní sociální teorii a metodiku diagnostiky a léčby školního šikanování. Realizoval první celonárodní výzkum výskytu šikanování na základních školách v ČR. Stojí za vytvořením a ověřením Hradeckého školního programu proti šikanování, jehož výsledky patří mezi nejlepší na světě. Zabývá se rovněž koncepčním vzděláváním odborníků pro řešení šikanování. Vede kurzy prevence šikanování, poskytuje konzultace a supervize. Na koncepci prevence šikanování spolupracuje i se státní správou, resp. s Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy.
Je předsedou občanského sdružení Společenství proti šikaně.
Alice Masaryková (in memoriam), navržena Klárou Kocmanovou na Řád Tomáše Garrigua Masaryka – schváleno Poslaneckou sněmovnou
Alice Masaryková byla veřejná činitelka, zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže bojující za zlepšení sociální situace a vzdělávání žen.
V roce 1903 promovala jako první doktorka historie. Po vzniku Československa se aktivně účastnila veřejného a politického života jako poslankyně Revolučního národního shromáždění Republiky československé.
V roce 1919 založila Československý červený kříž a 20 let byla jeho předsedkyní. Za jejího působení vyvíjela organizace rozsáhlou zdravotnickou, sociální a charitativní činnost. V době mezi dvěma světovými válkami založila tradici Velikonočních mírů Červeného kříže, přičemž tato myšlenka se rozšířila po celém světě a později z ní vzešel Světový den Červeného kříže každoročně připomínaný 8. května.
Pro její angažmá v ošetřovatelském školství založila rovněž Českou ošetřovatelskou školu, kde aktivně podporovala vzdělávání ošetřovatelek a zvyšovala prestiž školy i ošetřovatelské profese. Její zásluhou byla tato první česká ošetřovatelská škola zdrojem kvalitních diplomovaných ošetřovatelských sester nejprve pro Všeobecnou nemocnici v Praze, později i pro nemocniční zdravotní zařízení a zařízení komunitní péče po území celé republiky.
Stojí rovněž za založením Vyšší sociální školy v ČSR, v níž se v jednoročním studiu přípravovali sociální pracovnice a pracovníci pro práci v terénu. Jejími absolventkami byla řada diplomovaných sester, které začaly samostatně pracovat v lidovýchově a později v Ošetřovatelské a zdravotní službě v rodinách. Poskytovaly ošetřování, sociální a výchovnou práci v čele poraden, návštěvní služby a další terénní služby zřizované především Československým červeným křížem.
V roce 1921 stála za vznikem českých odnoží britského hnutí křesťanské mládeže YMCA a YWCA.